Zánět dásní-zubní kaz
Zubní kaz
porušuje tvrdé tkáně zubu. Dostává se do jeho hloubky, může vést k infekci, zánětu a odumření zubní dřeně a v konečném důsledku ke ztrátě zubu. Jeho výskyt je u dospělých nejčastější v mezizubním prostoru (cca 85%). Z toho důvodu zůstává skryt běžnému vyšetření (zubním zrcátkem a pátradlem) a objeví se teprve při větším poškození zubu. Proto lékaři při vyšetření zhotovují malé rentgenové snímky, aby tyto kazy včas odhalili.
Zánět dásní
vzniká také, jak jsme již uvedli při hromadění povlaku v mezizubním prostoru a dásňovém žlábku. Zanícená dáseň je oteklá, napjatá, lesklá a má tmavě červenou barvu.
Zanícená mezizubní dáseň (papila).
Sonda v dásňovém žlábku.
Krvácení zanícené dásně po podráždění sondou.
Pokud se zanícené dásně dotkneme (např. kartáčkem při čištění, nebo zubní lékař při vyšetření), dojde po malé chvíli ke krvácení.
Krvácení je jedním z nejpatrnějších příznaků zánětu dásní.
V některých případech nemusí být zánět, zejména v mezizubním prostoru, patrný. Pokud však dáseň i v tomto místě podráždíme, dochází při jejím zánětu ke krvácení.
Zdánlivě zdravá dáseň v mezizubním prostoru.
Sonda v mezizubním prostoru.
Krvácení zanícené dásně v mezizubním prostoru po podráždění.
Pro doplnění je nutné uvést, že krvácení dásně při jejím zánětu je všeobecně menší nebo téměř žádné u kuřáků. Ti mají dásňové cévy poškozené vlivem horkého kouře a nikotinových produktů, a proto nejsou u nich známky krvácení patrné.
Pokud povlak lpí na zubech delší dobu, může dojít k jeho přeměně na zubní kámen.
Zubní kámen na dolních předních zubech.
Je to zejména v místě dolních předních zubů na straně od jazyka a u horních prvních stoliček na straně tvářové. Jeho přítomnost ještě více znesnadňuje efektivní ústní hygienu a vede ke vzniku otlaků na dásni. Je nutné, aby ho při profesionálním čistění odstranila zubní hygienistka a opět zpřístupnila zakrytá místa k čištění.
Jestliže trvá zánět dásně v důsledku neefektivní hygieny delší dobu, dojde k oslabení jejího spojení se zubem. Škodliviny z povlaku pronikají do hloubky. Následkem obranných reakcí těla se „rozpouští“ kost, která upevňuje zub. Postupem času je zub obklopen stále menším množstvím kosti, má menší oporu a začíná se viklat. Jeho prognóza se tím zhoršuje. V závislosti na ubývání kosti se spojení dásně se zubem posunuje směrem ke hrotu kořene. Tím se prohlubuje žlábek mezi dásní a zubem. Vzniká takzvaná parodontální kapsa. Obsahuje povlak, zbytky potravy a poddásňový zubní kámen. Její vznik je většinou dlouhodobý, nebolestivý a zpravidla po jistou dobu nepozorovatelný. Výše popsaný proces „rozpouštění“ kosti je přímo úměrný množství povlaku a času jeho působení. Pokud jsou již u zubů parodontální kapsy vzniklé v důsledku úbytku kosti, nehovoříme již pouze o zánětu dásní, ale o paradentóze. Typickým obrázkem pro pokročilé postižení jsou odhalující se krčky, pohybující se zuby, parodontální kapsy a zanícené dásně.
Pokročilé stadium paradentózy spojené se ztrátou kosti.
Ne zcela příjemným příznakem, může být nepříjemný zápach z úst.
Shrnutí: Pravidelné a efektivní odstraňování povlaku z míst s jeho nejvýraznějším výskytem,jako jediné prokazatelně vede k účinné prevenci zubního kazu, dlouhodobého zánětu dásní a paradentózy.